6. 10. 2009

Den rekordů UHF OK2KOG a OK2POE

Jelikož bylo jasné, že Petr (OK2POE) díky KKW letos pojede i UHF contest z kopce, rozhodli jsme se i my premiérově zúčastnit tohoto závodu. Celý UHF contest jsme začali 14 dní před závodem objednávkou stavebnice TRVR na 23cm od DB6NT. Moc času nezbývalo, ale nakonec se transvertor podařilo rozjet, zatím alespoň se dvěma waty. Přibalili jsme i holý TRVR na 3cm. Předpověď počasí sice slibovala jasno až polojasno a žádné tropo, ale docela slušné poryvy větru. Cíl byl tedy jasný, otestovat zařízení, zkusit Potštát na UHF, pomoci Petrovi postavit antény a v klidu rozdat nějaké body.

Odpoledne již docela foukalo, tak jsme se rozhodli začít na 23cm a 3cm odložit až na ráno. Vše fungovalo víceméně v pohodě asi do desáté večer, kdy se docela ochladilo, tak jsme se rozhodli uvařit grog. Při vystupování z auta se mi sice zdálo, že ten hukot větru způsobuje i divné vrčení, ale jinak jsem tomu nevěnoval pozornost. Grog se již začal ohřívat, když jsme si všimli, že nám FTčko poskakuje po přístrojové desce, bohužel to vrčení nebylo od větru, ale zůstal zapnutý rotátor a utrhl nám klíčování(asi nám nikdo neuvěří, že jsme ten Rum netestovali již dříve). Oprava v tom větru nepřicházela v úvahu, tak jsme ji nechali na ráno.
Ráno byl vítr ještě čerstvější, nárazy větru nevěštily nic dobrého, tak jsme raději 23cm jen sundali na zem a definitivně pro tentokrát odepsali. Chvíli jsme přemýšleli jestli vytáhnout 3cm, ale vítr musel mít v nárazech přes 100km/h, protože automatika odstavila postupně vrtule blízkých elektráren. Raději jsem se šli podívat po okolí, než v tom větru blbnout.
Po obědě se začal vítr uklidňovat, tak jsme vytáhli i 3cm, zabalili do tepelné izolace a rozdali pár bodů. Největší legraci jsme zažili s OL9W, byli u nás docela silní, ale na volání nereagovali, nejdříve jsme to typovali na cestovaní kmitočtu, pak na nesoustředění operátora, taky nás napadla myšlenka, že nás nechtějí udělat, když jsme si na ně letos jednou stěžovali, ale nakonec jsme si naštěstí všimli, že nám vypadlo klíčování :-) a spojeni bylo doma.
Premiéra na UHF nebyla oslnivá, ale několik spojení bez stresu potěšilo.
Takže příští rok na slyšenou i na UHF.

Jirka OK2POI a Mirek OK2FBY







UHF OK2POE, 70cm

Na poslední závod sezóny jsem se začal připravovat po polním dnu, kdy utrpěly šrámy jak antény, tak i stožár. A tak došlo k oprášení kratšího čtyřčete 4x12 elementů a celkovému odlehčení všeho železa což se nakonec v tom větru ukázalo jako výhra. Stožár po prořezání nenávratně ohnutých trubek byl jen něco přes 10m dlouhý. Tuto „minimalistickou“ variantu se nám podařilo relativně lehounce zvednout ve 3 lidech a myslím, že i 2 by to dokázali. Jako další problém se ukázal výběr závodního QTH. Soláň, kde jsem absolvoval minulé 2 závody, je momentálně bez možnosti napojeni na elektrickou siť a tak bylo nutné použit elektrocentrálu. To mě nahlodalo k použití staronové koty u Potštátu. Ve výšce 590m to taky není zcela ideální, ale zase to má výhody odstupu od big gun stanic a předejití případným problémům.

Samotný závod probíhal od začátku bez problémů až do doby kdy se setmělo. V tem moment, jako by to bylo naschvál, se poroučel LNA na anténě a samozřejmě to byl ten nejlepší kus, co jsem pro závod měl. Na opravu za svitu měsíce nebylo pomyšlení a tak jsem pokračoval chvíli bez předzesilovače. Jednou už mě v minulem PD na této kotě LNA odešel a stálo mě to dost bodů z Německa a tak jsem s tímto počítaje měl další náhradní. No, ale dělejte něco v rychlosti mezi voláním CQ a tak závodní stres způsobil přehození konektoru na záložním LNA a jak to dopadlo ani nemusím psát… Kromě klení došlo i na vytáhnutí třetího předzesilovače, hi. Jsem už poučený, že předzesilovačů není v závodě nikdy dost a teď se to docela vyplatilo. Byl to sice až v pořadí 3 kousek a záloha zálohy s parametry kapku horšími než ty předchozí, ale vydržel po zbytek závodu. Po zapojení dole to nebylo ideální, bylo to však lepší než holá 897. No ještě jsem měl záložní variantu transvertoru, ale na ten nakonec vůbec nedošlo. Rušení se u mě v podstatě nevyskytovalo, takže i v tomto byl závod v pohodě. Rušivým elementem se ukázal jen vítr opírající se o auto a nebo všudypřítomní motorkáři. Po mrazivé noci přišla celkem větrná neděle, kdy jsem závod zabalil definitivně půlhodiny před koncem, protože docházely síly a bylo třeba ještě vše zabalit a nějak se dopravit domů.

Poslední velký závod roku na 70cm a poslední šance udělat se mnou závodní spojení pod mojí značkou OK2POE je za námi. Jak to bude příští rok není ještě úplně jasné, ale nedostatek operátorů pod OK2KOG a přibývající pásma už mi asi nedovolí letošní „luxus“. Vyzkoušel jsem si jaké to je absolvovat 4 velké závody v singlu a jiné pásma úplně vypustil. Ono závodit 24 hodin trvale bez spánku taky už není žádná sranda, člověk pak nemá čas ani si uvařit čaj s rumem :-) . Děkuji všem za spojení v letošní sezóně a za rok se uslyšíme nejspíš pod OK2KOG na 2m, 70cm, 23cm a 3cm.

Petr OK2POE